referát Remarque + Na západní frontě klid

4. prosince 2007 v 0:01 | Terezka |  Referáty, seminárky, taháky

Erich Maria Remarque

(22.06.1898 - 25.09.1970)

Na západní frontě klid (12)

//<![CDATA[ //]]> "Jsme opuštění jak děti a zkušení jako staří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni..."
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE: Z německého originálu Im Westen nichts Neues (Propyläen-Verlag, Berlin, 1929) přeložil František Gel, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 172 stran
MÍSTO A DOBA DĚJE:Německo za první světové války, 1916-1918
HLAVNÍ POSTAVY: Pavel Bäumer (Erich Maria Remarque) - vypravěč a hlavní postava, pochází z velmi chudé rodiny
Albert Kropp - bývalý spolužák Pavla
Müller - bývalý spolužák Pavla, "ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky"
Leer - bývalý spolužák Pavla, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech
František Kemmerich - bývalý spolužák Pavla
Tjaden - největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů
Haie Westhus
Deterding - sedlák, jenž myslí jen na svou usedlost a na svou ženu
Stanislav Katczinsky - nejstarší, hlava jejich skupiny
Himmelstoss - desátník, v civilu listonoš, šikanuje, zbabělec, primitiv
OBSAH: Pavel a jeho spolužáci ze střední školy šli dobrovolně na vojnu. Jejich učitel Kantorek se v nich snažil vzbudit vlastenecké pocity a odvahu k boji. Nadšení je opouští během desetitýdenního výcviku plného šikanování. Jejich velitel Himmelstoss se snaží dokázat si nad nimi svoji převahu, ale chlapci mu potom vše vrátí. František Kemmerich umírá ve strašlivých bolestech. Do poslední chvíle je s ním Pavel a utěšuje ho, že se uzdraví. Potom jsou chlapci povoláni na frontu. Ve válce jsou nuceni zabíjet nevinné lidi a všechny do jediného se zmocňuje hnus a odpor. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách. Vojenská kamarádství vznikají tváří v tvář smrti. Mladí ani ne dvacetiletí chlapci zažívají válečné hrůzy - bombardování, plynové útoky a krvavé boje muže proti muži. Všude mrtví a zmrzačení lidé. Vojáci přežívají v zákopech díky neuvěřitelnému množství drobných náhod. Muži jsou v neustálém ohrožení a Pavlovi kamarádi jeden po druhém umírají. Pavel dostane dovolenou a jede za rodinou. Svoji maminku najde umírat na rakovinu. Přestože nemají sami skoro co jíst, dávají Pavlovi jídlo. Pavel zatajuje před rodiči všechny hrůzy, které zažil a viděl, a tvrdí, že válka není nic hrozného, protože nikdo, kdo válku sám nezažil, ji nemůže pochopit. Pavel se setkává s lidmi, kteří mu vůbec nerozumí, a chtějí slyšet o hrdinských činech a skutcích ve jménu vlasti. Pavel je znechucen. Pavel ví, že už by se mu nikdy nemohlo podařit znovu se zařadit do běžného života. Pavel navštěvuje matku zesnulého Kemmericha a oznamuje jí, že její syn zemřel. Hysterická matka ho nutí přísahat na vlastní život, že František zemřel okamžitě a bez bolestí. Pavel jí lže, protože pravda už nikomu nepomůže. Po dovolené je povolán do výcvikového tábora, kde hlídá zatčené Rusy. Dokonce jim někdy i pomáhá a nosí jim například jídlo. Pavel je vyslán na průzkum terénu. Málem je dopaden Francouzi. Musí být dlouhou dobu schovaný v trychtýři. Zabíjí tam člověka. Pak svého činu velmi lituje, protože muž má ženu a děti atd. Ale když vyleze z trychtýře, hned na muže zapomene. Pavel a Kropp jsou zraněni a pobývají v katolické nemocnici. Kroppovi amputují nohu, chce se zabít. Pavel se vrací na frontu. Leer a Müller jsou mrtví, Deterding utekl a prý ho chytili. Pavlův nejlepší přítel Katczinski je zraněn a umírá. Na konci války umírá i Pavel právě v den, který byl tak tichý, že vrchní velitelství napsalo do zprávy: Na západní frontě klid.
ZNAKY: Román, vulgární výrazy zvětšují napětí, naturalistické, autobiografické, vyprávěno v ich-formě
CITÁT Z KNIHY: Žádnému z nás není víc než dvacet. Ale mladí? Mládí? Tomu je už dávno.
Staří lidé jsou pevně spojeni s tím, co bylo dřív, mají pevnou půdu pod nohama, mají ženy, děti, povolání a zájmy, které už jsou tak pevní, že je válka nemůže přervat. My dvacítiletí však máme jenom rodiče a někteří mají děvče. To není mnoho - neboť v našem věku je síla rodičů nejslabší a děvčata nás ještě neovládla.
Válka nás odplavila. Pro ostatní, pro ty starší, je válka přerušením. Dokáží myslet na to, co bude potom.
Nejdůležitější však bylo, že se v nás probudil pocit sounáležitosti, soudržnosti, který se pak na frontě vystupňoval v to nejlepší, co válka přinesla: v kamarádství.
Už nejsme žádná mládež. Už nechceme brát svět útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám 18 let a začali jsme na něj střílet. První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti, od snažení, od pokroku. Už v to nevěříme, věříme ve válku.
Jsem mladý, je mi dvacet let; ale ze života neznám než zoufalství, smrt, strach a spojitost nejnesmyslnější povrchovosti s propastí utrpení. Vidím, že národy jsou hnány proti sobě a že se mlčky, zaostale, pošetile, poslušně, nevinně zabíjejí. Vidím, že nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby to všechno bylo ještě rafinovanější a aby to trvalo ještě déle. A stejně jako já to vidí všichni lidé mého věku, zde i tam na druhé straně, na celém světě, se mnou to prožívá moje generace. Co udělají naši otcové, až jednou povstaneme a předstoupíme před ně a budeme žádat, aby složili počet ze svých činů? Co čekají od nás, až nadejde čas, kdy nebude válka? Po léta bylo naším zaměstnáním zabíjet - bylo to naše první povolání, první existence. Naše vědění o životě je omezeno na smrt. Co se potom ještě má stát? A co se pak má stát s námi? Co z nás má být?
HLAVNÍ MYŠLENKA: Poukázat na to jak je válka zbytečná a hloupá. Lidé se zabíjí, i když nikdo neví proč. Nikdo nemá důvod zabíjet druhého člověka, ale přesto musí. Generace Remarquea byla ztracená, neznala nic jiného než válku.
VLASTNÍ NÁZOR: Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. Ani nejde popsat slovy, jaká válka byla a co všechno v ní člověk musel zažít a vidět a jak se člověk, který byl ve válce, změnil. Všichni lidé ví, že je válka pitomost, ale když si člověk přečte tuhle knihu, dokáže si teprve aspoň trošku představit, jak se nevinný musí cítit, když zabije nevinného.

Erich Maria Remarque

Spisovatel

Datum narození: / datum úmrtí:
22.06.1898 / 25.09.1970
Místo narození: / místo úmrtí:
Osnabrück, Německo / Locarno, Švýcarsko
Znamení:
Rak
Erich Maria Remargue, vlastním jménem Erich Paul Remark, byl německý spisovatel.
Byl synem knihvazače. Zprvu chtěl být hudebníkem, pak malířem. Roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. světové války. V roce 1918 byl raněn.

Po 1. světové válce vystřídal řadu povolání. Kromě jiného byl účetním, obchodním cestujícím, agentem se hřbitovními náhrobky, varhaníkem aj. Velmi se zajímal o automobilové závody a nějaký čas i aktivně závodil.

V letech 1923 - 1934 působil Remargue jako redaktor v Hannoveru. Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkánu a Turecku. V roce 1931 se přestěhoval do Ascony ve Švýcarsku.

Po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství.

Roku 1939 odjel do New Yorku, kde získal americké občanství. Po válce se vrátil do Švýcarska.
Dílo E. M. Remargua:

E. M. Remargue patří k nejoblíbenějším autorům 20. století. Psal pod vlivem J. Londona, K. Hamouna a E. Hemingwaye. Jeho dílo je humanistické, společensko kritické a protifašistické. Vrcholem autorovy tvorby je sugestivně napsaný román "Na západní frontě klid", knižně vydán v roce 1929, líčící na základě vlastního prožitku válečné hrůzy očima mladičkého vojáka a zbavující čtenáře jakýchkoli iluzí o válečných hrdinstvích.

Romány
Žena se zlatýma očima -1918
Domov snů -1920

Stanice na obzoru -1928, příběh automobilového závodníka Kaie. Je to nevyrovnaný a nepokojný mladý světák, jde o vyprávění o chlapském kamarádství a rivalitě, o ženách, o těkavém neklidu, výstřelcích a povyraženích bohémské společnosti.

Na západní frontě klid -1929, tento román vzbudil ve světě velký zájem, jde o pokus podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům. Vypravěč Baumer odpočívá za, po návratu své jednotky z boje, za frontou a poslouchá vzpomínky na válečné zážitky jiného vojáka

Cesta zpátky -1931 - politický, mravní i vojenský rozpad Německa za 1. světové války.
Jedná se o volné pokračování románu Na západní frontě klid

Tři kamarádi -1938 - opět protiválečné téma
Brána vítězství -1946, ze života německého antifašistického emigranta

Miluj bližního svého - 1941, román je příběhem mladého muže, který utíká před nacismem. Jeho rodiče zahynou a on sám žije jako psanec. Když při své pouti dorazí do Prahy, seznámí se s mladou dívkou. Společně uprchnou do Francie a snaží se odcestovat do Ameriky.

Jiskra života - 1951, o hrůzách 2. světové války, životě v koncentračním táboře a obtížném
návratu do normálního života

Vítězný oblouk - 1953, opět o 2. světové válce, objevují se zde autobiografické prvky, jde o příběh z Francie těsně před vypuknutím 2. světové války

Čas žít, čas umírat - 1954, o německém vojákovi vracejícímu se z východní fronty domů do válkou zničeného Německa

Černý obelisk - 1956, období inflace v Německu po 1. světové válce
Nebe nezná vyvolených - 1961, milostný román z prostředí automobilových závodů

Noc v Lisabonu - 1962, příběh z 2. světové války, příběh manželů Baumannových - Josefa a Heleny, kteří prchají z nacistického Německa.

- Zaslíbená země - 1970 - román vypráví o osudu německých uprchlíků v době 2. světové války, židovský emigrant žijící ve Spojených Státech se musí vypořádat s krutou minulostí

Stíny v ráji - 1971, vyprávění o německém emigrantovi-novináři, kterého osud zavál až do dalekého New Yorku.

Divadelní hra
Poslední stanice - 1956, o bombardování Berlína
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miiila Miiila | 29. prosince 2007 v 16:10 | Reagovat

moc dík za tenhle referát ;o)

2 CAMPINO CAMPINO | 2. ledna 2008 v 14:49 | Reagovat

zachrana...diks

3 Tauriusixxx Tauriusixxx | 2. ledna 2008 v 21:10 | Reagovat

GoOoD

4 Adélka Adélka | E-mail | 21. ledna 2008 v 19:01 | Reagovat

ahoj..moc dík za referát,knížku sem přečetla do půlky byla celkem zajímavá asi bych jí i doporučila...a moc se mi líbilo jak si o ní napsal/la....:) dík moc

5 Gofy Gofy | E-mail | 21. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

Dík moc....Aspon nejaka inspirace.......

6 Lukano Lukano | E-mail | Web | 16. prosince 2008 v 15:17 | Reagovat

diky moc za referat moc pekne si to napsal ze jsem to pochopil vic nez z filmu ve skole 8D

7 dave dave | 10. května 2009 v 19:59 | Reagovat

Díki za pomoc zachránil-la si mi mnoho času.

8 Julie Julie | 3. ledna 2010 v 15:04 | Reagovat

moc diky za referat, moc pekne udelany to mas. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I LIVE MY LIFE! I LOVE MY LIFE :D