Simple Plan - history

30. srpna 2007 v 16:10 | Terezka |  ♥ SIMPLE PLAN ♥
Simple Plan
Ruce nahoru, komu se už dělá špatně z debatování, co je a není "punk"? Jestli tohle čtete, je tu šance, že jste si udělali vlastní obrázek o Simple Plan. Ale možná je čas zapomenout na to, co víte, protože by se Simple Plan nemohli míň starat o názory lidí na ně. Minulý rok Simple Plan trávili přerýváním energie, jistoty a, ano, někdy frustrace v jejich hudbě. A nezáleží na tom, jak chceš označit jejich hudbu, 11 songů na dlouho očekávaném sruhém albu Still Not Getting Any… dokazuje, že SP nejsou punková kapela, popová kapela, rocková kapela, nebo na cokoliv přijdeš… jsou prostě skvělá skupina… skupina, která usiluje o to, psát skvělé songy a pekelně to zinscenovat na show!

Popravdě, hodně se stalo od doby, kdy kanadská skupina z Montrealu-zpěvák Pierre Bouvier, bubeník Chuck Comeau, basák David Desrosiers a kytaristi Sebastien Lefebvre a Jeff Stinco-vydala No Pads, No Helmets, Just Balls… na jaře roku 2002. Kromě prodání několika milionů alb, skupina sdílela podium s každým od Rancid až po Aerosmith; měli vystoupení na Vans Warped Tour v průběhu tří let (dvakrát jako Headliners) a byli čtyřikrát nominovaní na MTV Video Music Awards-to není špatné pro pět dětí, které jezdívaly na tour v kombíku jejich rodičů.

"Písničky o autech a pařbách mi nic neříkají," vysvětluje Comeau. "Mám rád písničky, které když poslouchám, rozechvěje mě to." Můžeš si chtít obléct bundu při poslouchání Still Not Getting Any…, protože je vytvořena s hodně chvějícími se momenty: "Crazy", zaznamenává nejistoty každého z nás v průběhu dne (ano, i když jsi rocková hvězda), při "Perfekt World" usiluje o to, rozeznat smysl od porážky. Nicméně na chvíli to vypadalo, že tyhle písničky nikdynepůjdoudohromady.

"Psaní textů je pro nás dovednost, se kterou můžeme opravdu tvrdě pracovat," přiznává Comeau. Potom, kdy v únoru skupina zabalila svoje první U.S. headlining tour s MxPx, Comeau a Bouvier strávili tři měsíce ve Vancouveru psaním textů pro nové album, zahazováním víc nápadů než s čím přišli. "Nejdřív jsme měli problém přijít s materiálem, který jsme milovali, a tak jsme pořád jen psali a psali… nikdy jsme nepřestávali. Po měsících téhle práce a popohánění se navzájem se to prostě dalo dohromady," vysvětluje Bouvier. "'Perfect World' byla jedna z prvních písniček, které jsme měli, a odtud z nás songy začaly padat jak vodopád."

Když přišel čas nahrávat, skupina angažovala slavného producenta Boba Rocka (tenhle muž stojí za největšími deskami Metallici, Mötley Crüe a Bon Joviho). Vidina Still Not Getting Any… byla jednoduchá… by nechtěla být omezována punkovým žánrem, což se ironicky zdá mít víc pravidel než může mít jedna stopa.

"Myslím si, že na první nahrávce jsme prostě chtěli napsat čistý pop-punk a na téhle nám to bylo jedno-prostě jsme chtěli napsat dobrý písničky," vysvětluje Comeau. Bouvier má dobrou analogii na vzestup skupiny: "Jako interpret, proč se omezovat k dělání zaručených věcí?" ptá se nahlas. "Je to jako být malířem; rozhodneš se pro používání jen sedmi nebo osmi barev, nebo smícháš všechny barvy dohromady a vytvoříš nejkrásnější možnou malbu. Od velmi osobního příběhu z hlavního singlu "Welcome To My Life" bláznivě radostnému kytarovému sólu v "Promise", tohle názorně ukazuje vzestup skupiny v psaní songů.

Dejme tomu, že Still Not Getting Any… nebude v trip-hopové sekci jakéhokoli obchodu s hudbou, ale jsou tam nějaká překvapení, jako jemné, ale mocné mezihry v "Shut Up", cool a ještě složité bicí soundy v "Perfekt World", nádhernou strunnou oblast a dotýkající se texty můžeš slyšet v "Untitled" nebo epické strunové uspořádání ve "One". "Thank You" připomíná melodické punkové skupiny začátku 90. let, které ovlivňovali starou hardcorovou skupinu Comeaua a Bouviera, Reset.

Nahrávka se trochu liší od té první, ale je stále naše," podotýka rychle Lefebvre. Nicméně, ačkoliv Simple Plan rádi experimentují s formulemi, což je udělalo slavnými, jejich největší starost není zklamat fanoušky, protože pro ně se to album dělá. "Spojení mezi námi a našimi fanoušky je nejdůležitější věc, kterou máme," vysvětluje Desrosiers."Konec konců budou jediní, kdo udělá nebo rozboří naše album, ne nějací hudební kritici, kteří si už o nás udělali vlastní obrázek," dodává Stinco. "Bez nich bych pravděpodobně pracoval od devíti do pěti v práci, kterou nenávidím."

Nakonec, skupina mluví o svých textech nejlepších a během "Shut Up", kdy Bouvier zpívá "Nic, co dneska řekneš, mě nepoloží", to není záměrná provokace-to je pravda. Takže na čí straně jsi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I LIVE MY LIFE! I LOVE MY LIFE :D